Po pondělní celodenní cestě -- a asi bilionu zastávkách na obědě, na benzínkách a odpočívadlech -- jsme po "devítihodinové" cestě (která ale kvůli zastávkám trvala určitě o hodně déle) dorazili asi kolem půl jedenácté do cílové destinace: Slovinsko, Osek.
Abych vás trochu uvedla do obrazu. Náš Osek se nachází ani ne 50 km od hranic s Itálií a Itálie je tu cítit na každém kroku. Ať už v zahradě našich hostitelů, kde rostou olivovníky, nebo v úzkých uličkách téhle malebné vesničky na úpatí hor. Jsme prostě sousedi s Itálií. Deal with it.
To dává tomuhle místu do vínku hned několik věcí.
- Výborný víno.
- Olivy, pizza, pasta. Všude. Fakt. Byli jsme vy malilinkaté samoobsluze, kde měli fakt máloco, ale víte, čeho měli přes dvacet, třicet druhů? Těstovin.
- Přátelští domorodci.
- Vysoké, VYSOKÉ teploty.
- Suchý vzduch v nižších oblastech.
- Výborný víno. Počkat, nezmiňovala jsem to už?
Ale zpět k pondělku / včerejšku. Dorazili jsme a záhy jsme zjistili, že náš dům -- znovu dovolenkujeme prostřednictví výměny domů -- je mnohem větší, než jsme si původně mysleli. A taky jsme zjistili / já jsem zjistila:
- Naši hostitelé se z jisté části stravují vegansky! Yeeeeeey!
- Na terase je postel!!!! Budu tam spát!!!! Uíííííí!
- Mají zahradu (ve tmě jsme ještě neviděli jak velkou -- a že je dost velká)
- Mají i ku*evsky hodně komárů
- Ekologický dům? YESSSSSS!
- Že tahle dovolená bude sakra bombasticky boží
- A že tu bude za*raný vedro
Na dnešek -- úterý -- jsem měla asi dva budíky. Z postele na terásce jsem se vyhrabala asi v 6:30, následoval můj ranní rituál (záchod, studená sprcha, vyčištění zubů, nosní sprcha, jóga), snídaně a kolem poledne jsme se, jako největší nýmandi, vypravili v teplotách kolem třicítky na výlet do hor / kopců, kde se mělo nacházet krásné jezírko. No... Tak cestou tam jsme málem umřeli. :D Na začátku se mi táta s nevlastní maminkou vysmáli, že sebou tahám pití, vždyť se napijeme z jezírka. Po třech km prudkého, PRUDKÉHO stoupání a chvíli putování lesem jsme dospěli k jezírku. No... Rybníčku.
... Tůňce. Malá, bahnitá vodní plocha obydlená rybami, vážkami a komáry, s vodou sice průzračnou, ale to jen do chvíle, než jste tam svými kroky rozvířili dny, možná i týdny usazené bahno, které po chvíli začalo ne moc příjemně zavánět. I tak bylo ale vedro natolik nesnesitelné, že jsme se tam do té ledové, pichlavé vody všichni aspoň jednou ponořili až po krk. Můj nevlastní brácha dokonce dvakrát i s hlavou. Chudák. Asi mu byl fakt hic.
Cestou zpět z kopce domů na oběd jsme potkali hada (kterého viděla jen Lucka) a stádečko koz (ty jsme viděli všichni a dokonce přikládám foto :D).
Poobědvali jsme (domácí cuketa s bazalkovým tofu a quinoovým salátem s rajšátky a tamari omáčkou) a nastal čas siesty. Naši během toho asi dvakrát odskočili obhlídnout možnosti nákupu potravin, já doplnila svoje resty -- čti jako "konečně jsem se podívala na první díl sedmé série GoT -- a vyrazili jsme společně do nejbližšího většího obchodu (zmiňovaného výše, toho se třiceti druhy těstovin).
Po návratu večeře (opět cuketa, tentokrát na pánvi se shoyu omáčkou, likem a rajčaty, s mangoldem a dipem z tofu, černé soli, kurkumy a vegan majonézy, kterou jsem objevila v lednici) a teď trávení, odpočinek, úprava fotek, vínečko. V devět mě ještě čeká krátké vyběhnutí (do teď to kvůli vedru nešlo, od zítra musím vstávat asi tak v pět, abych stihla ranní vyběhnutí) a pak už jen další vínečko a jointík. Haha.
Tak Nasvidenje, nashledanou!
Uličky Oseku -- to je prostě jasná Itálie, ne?
Kostel v kopcích a kopce kolem
...A taky cesta DO kopce (vypadá mnohem menší, než ve skutečnosti je)
Kozy, kozy, kozičky. Kámošky si najdu prostě všude.
Komentáře
Okomentovat