Osek | Den 4.


Nene. Dneska zase plážová nuda. 


Vyráželi jsme tentokrát výjimečně brzo -- ještě chviličku před jedenáctou. Dorazili jsme do italské Sistiany, zastavili jsme u kraje poměrně frekventované silnice, přelezli mantinely a po srázu strmém jak stráň pod Ještědem jsme se začali soukat k pláži, na kterou jsme dostali tip (od koho to fakt netuším).
Během cest dolů dostala L. asi tak pět, šest, či padesát hysterických záchvatů, že se určitě stoprocentně zřítíme a zabijeme se. Po nějaké době jsme všichni v pořádku dorazili na pláž. Já šla na boso a jako první, takže to, že ta slibovaná pláž je vlastně nuda pláž jsem zjistila -- no, jako první. 
Překvapilo mě to? Ano.
Zklamalo mě to? Rozhodně, absolutně ne!
Naopak. Děkovala jsem vesmíru. Znamenalo to pro mě totiž hned několik věcí:
  • Nahatý plavání v moři
  • Relativní samota (bylo mi jasné, že zbytek výletníků na nuda pláži nezůstane ani za nic, takže půjdou s největší pravděpodobností někam dál po břehu)
  • Opálení neopálených místeček
Strávili jsme tam asi kolem... Já vám vlastně ani nevím, jak dlouho jsme tam byli. Jsem hezky do hněda, užila jsem si chvíle, kdy jsem nemusela mluvit s nikým jiným, než se svými sousedy naháči, starším italským párem Manuelou a Renattem, kteří mě pozvali na meruňku a kafe (které jsem teda zdvořile odmítla). Prohodili jsme spolu pár anglických vět -- mluvila hlavně Manuela, která, jak mi řekla, se začala anglicky učit až na stará kolena. Při chvílích nahatého ticha mi ale bylo už trochu trapně, tak jsem si šla hupnout do vody a pak už jsem se zas vrátila na svoje místo. Pláž byla sice kamenitá, ale leželo se na ni překvapivě dobře, když jste si našli to správné místo a polohu těla mezi kameny, které byly od slunce rozpálené až to tak krásně bolelo. Rozžhavené jsem si je vždy po návštěvě moře přikládala na hrudní kost, jako by to byly lávové kameny a s úsměvem jsem ucukávala, když to pálilo až moc.
Kolem půl čtvrté, cca, jsme se spakovali a vyrazili prudkým srázem zpět k silnici a k autu. Cestou domů jsme se stavili na nákup a pak už do dusna a vedra našeho dočasného domova.
Upřímně... Už se mi začíná stýskat -- po kocourovi, po králíkovi, po mámě, a... Samozřejmě, po Hejkalovi, kterého už postrádám třetí týden a ještě týden budu. Oč krásnější ale bude znovushledání. Jinak, než optimisticky to brát nesmím.
Takže teď čekám, až se ochladí a půjdu si na chvilku vyběhnout ven.
Zítra bude L. s tátou na závodě, takže budu hlídat bráchu. Chci si přivstat a jít si zaběhat už tak kolem páté, půl šesté ráno. Dospat se můžu později.




Komentáře